Secrets & Awakening

áááááááá áááááááááá áááááááááááááá dionka is my king boiže mě tekly kaluže po tváři když Deana třískal páskem hajzl jeden debil**** toto mu nedarujem chudinka Dean to bylo taaaak smutný bože a já si jen představila deanovi oči v tý epizodě sthriga kdy stál zády k Sammymu bože bože ale toto bola zasa perfektná část a fakt nádherné celá povídka skvělá a to jak vysvětluješ některé věci a dáváš je do spojitostí bože asi padnem

další část

:shame: :shame: :shame: ja ani neviem, co povedat, take krasne slova tu padaju, boze ozaj vam velmi krasne dakujem za ne, lebo to autora najviac potesi, ked si precita taketo skvele reakcie ozaj ani neviem, co so sebou prave teraz, aka som happy ani neviem najst vhodne slova, ale tak slubujem, ze sa pokusim pre vas napisat to pokracko, co najskor

takze mame tu piatok a s nim aj klasicke pokracovanie mojej poviedky, ktoremu uz tradicne predchadza spoiler:

Spoiler:

tak a este vseobecny oznam: touto castou by som chcela ukoncit zakladne flashbacky z ich detstva a prejst konkretne k jednotlivym epizod, v ktorych mi nieco chybalo- ako bratske rozhovory a pod., alebo mam potrebu nieco dovysvetlovat a atd. samozrejme flashbacky z detstva budu este stale mozne a pravdepodbne sa ich aj par objavi, ale to uz bude vacsinou v suvislosti s konkretnou temou, resp. epizodou.

pokracovanie mozete ocakavat vo vecernych hodinach som este len na zaciatku

inak nemam dopredu naplanovanu dlzku tejto poviedky, takze neviem aka dlha bude, ale rozhodne mozte ocakavat este pomerne vela casti, lebo osobne nemam pocit, ze by som sa blizila ku koncu, skor naopak. mam pocit, akoby sa to len vsetko zacinalo, takze vas dopredu upozornujem, ze ak nemate radi dlhe poviedky, mali by ste to uz s touto vzdat. navyse vzhladom na to, ze tato poviedka bude ozaj dlhotrvajuca, je mozne, ze sa vyskytne par pauz v pisani. zatial, ale nastastie ziadnu neplanujem, lebo inspiracie mam dostatok

no chcem este dodat, ze rozmyslam o vydani casti, ktora by nesuvisela priamo s dejovou liniou pribehu, ale bola by o lestatovi, desire, anjelovi smrti a pripadne dalsich postavach, ktore by sa mohli objavit a obsahovala by vlastne ich zivotny pribeh, charakterstiku, skratka ich strucne predstavenie sa.

no pozeram, ze som sa akosi rozpisala tak ja teda zatial koncim, idem makat na tej dalsej casti

Hurááááá, já se táák těším dion a další flashbacky...no já se zblázním radostí už se moc těším na večer

no super.....moc se těším....spoiler mě navnadil ještě víc, než už jsem byla

wow tak to husté vela častí to je skvelé to akoby písané rovno pre mňa len nech to tu už jeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee

vdaka za podporu no a tu je dalsia cast



Niekedy hlboko v noci, podzemie luxusnej vily
Dean sa zacal chviet. Bolest vystrekujuca do jeho hlavy sposobovala, ze aj jeho zaludok zacal opat protestovat. Bol sice prazdny, ale to nezabranilo jeho telu pokusit sa aj tak nieco vyvratit. Vzdy, ked ho naplo vratila sa mu chut predtym vyzvracaneho jedla spat do ust, vdaka comu ho naplo este viac. Zufalo si zelal, aby sa jeho telo uz vzdalo a preklinal sa, ze na obede nezjedol viac.
Navyse sa mu v pameti vynarali vsetky tie spomienky, na ktore chcel tak strasne zabudnut. Dokazal citit kazdy uder, ktory mu otec ustedril; vratil sa mu ten pocit strachu o otcovo zdravie; aj bezradnost, ktoru citil pri pohlade na nho opiteho. Ochranil Sama od toho vsetkeho a dal mu to, co on nikdy nemal. Detstvo. Usetril ho od vsetkych tych bolestivych pohladov na ich otca slabeho a zranitelneho. No a teraz sa s tym jeho brat musi vyrovnat aj tak. Ako mohol dopustit, aby to zaslo az tak daleko? On sa s tym vyrovnaval postupne, ale Samovi je to predhadzovane vsetko naraz. Preco mu len nic nepovedal skor? Tak mohol mat aspon par informacii a nemusel by sa vyrovnavat s tym vsetkym v jednej chvily. Dean si nedokazal predstavit, ako sa jeho brat asi citi. Ked sa snazil vcitit do jeho koze, po chrbte mu prebehol mraz. Aj prenho to bolo dost tazke, ciastocne stale je, tak ako sa asi moze citit Sam?
Na obrazy mihajuce sa v kruhu nevidel dobre. Pred ocami mu totiz vybuchovali svetla a cierne flaky sa pohybovali vsetkymi smermi, sposobujuc dezorientaciu. Dean nedokazal rozoznat nic v miestnosti, ani svojho brata. Nahodne sa pozrel smerom, kde mal pocit, ze by mohol Sam byt a venoval mu podporujuci usmev. Potreboval, aby Sam ostal silny a nezlomil sa. Nikdy by si nedokazal odpustit, ak by to bol on, kvoli komu by Sama dostali. Pohlad sklopil k zemi a zatal pasta s prichadzajucou dalsou vlnou bolesti. Par vyronenych slz padlo na chladnu rozochvenu zem a Dean zavrel oci.

V Samovi vzblklo hned niekolko velmi silnych emocii naraz. Na jednej strane to bol hnev na otca, za to co urobil. Sam sa s Johnom zvykol hadat a v hlbke duse tusil, ze k nemu nemal nikdy tak blizko ako Dean a hoci, ho parkrat nazval bastardom alebo si to aspon pomyslel, nikdy tomu ozaj neveril. Veril, ze John robil vsetko preto, aby svoje deti ochranil a nikdy by im nebol umyselne ublizil. Ocividne sa mylil. Ich otec im ublizil. Lepsie povedane jednemu z nich. Sam mal neprijemny pocit, ze ak by ich otec uz nebol mrtvy, osobne by ho bol schopny v tomto moment zabit a poslat do pekla a potom ho odtial osobne vytiahnut, len preto, aby ho tam mohol poslat opat.
Na druhej strane tu vsak bola lutost a laska voci bratovi, ktory to vsetko mlcky znasal a chranil ho tak pred vecmi horsimi nez su tie nadprirodzene. Ak by Dean otcovi nepovedal, ze to po nom isiel ten demon, bol by to on, kto by bol bity remenom? Sam citil akoby dostaval ovela viac, nez je schopny dat.
A prave tento pocit bol zo vsetkych najsilnejsi. Pocit viny. Ako to, ze si neuvedomil, ze otec je chory vzdy v den, ked zomrela ich mama? Ako to, ze si nevsimol tie kruhy pod ocami, ktore Dean mal tak casto? A ako to, ze nevenoval pozornost tomu, ako mal Dean problemy s pohybovanim sa po Fourt Douglese? Vyse mesiaca nemohol lezat na chrbte! Ako mohol uverit tomu, ze sa len rozhodol zmenit spiacu polohu? Ako si nemohol vsimnut tej krvi na deanovom obleceni, ktora viditelne nepatrila jemu?
Slzy mu zaliali oci a Sam sa zacinal nenavidiet za to, aky je hrozny brat. Tento pocit este zosilnel, ked si uvedomil ako velmi sa Dean trasie a ako sa jeho telo napina v potrebe dostat nieco von. Pohlad na brata v tak velkych bolestiach mu lamal srdce. Odvratil sa a preklial sa za to, ze si nevsimol skor, ako zle to Dean znasa. “Co som to za brata?” Deanove telo sa vsak po chvily upokojilo a on sa odvazil nanho opat pozriet. Deanove oci bludili miestnostou akoby hladali nejaky zachytny bod. Zastavili sa pri pohlade nanho a na na deanovej tvari sa objavil smutny usmev. Usmev, ktory mu hovoril, ze je vsetko v poriadku, ze sa nesmie vzdavat, ze musi zostat silny… Tento jednoduchy akt Sama dojal. Nezalezi na tom, v akej velkej agonii sa Dean nachadza, vzdy sa ho snazi utesit a spravit veci lahsimi a znesitelnejsimi. Majstrovsky sa mu to dari. Sam za to brata velmi obdivoval. Za sposob ako vzdy vedel, co urobit, co povedat…
Sam zaregistroval, ze Deana opat rozbolela hlava a obraz v kruhu sa zacal znovu vyjasnovat. Sam si myslel, ze nech v nom uz uvidi cokolvek, nemoze to sposobit, aby sa citil horsie ako teraz. Posledny pohlad na brata ho vsak presvedcil o opaku.
Aj par slz dokaze zrutit cely svet, ak su vyronene z oci nasich hrdinov…

1989; Indianopolis, Indiana
Dean hladel na obsah ich chladnicky a citil ako v nom rastie panika. Otec mu nechal dost penazi a zasob jedla presne na jeden tyzden, pretoze prepokladal, ze sa tak dlho zdrzi na love. Dean ratal s tym, ze otcovi to moze trvat aj dlhsie, a preto usetril nejake peniaze na par dni navyse. Otec uz vsak bol prec 10 dni a stale o nom nemali ziadne spravy. Penazenku mal Dean prazdnu a v chladnicke toho uz vela neostalo. Rozhodne nie dost pre dvoch rastucich chlapcov. Povzdychol si a vybral mlieko, ktore nalial do jednej z misiek a vedla neho polozil ich oblubene cerealie. Ked sa Sammy o niekolko minut objavil vo dverach s rozospatym vyrazom, Dean sa nanho len usmial a povedal:
“Pripravil som ti ranajky. Dufam, ze cerealie mozu byt.” Samovi sa roziarili ocka pri pohlade na skatulu a rozbehol sa k stolu.
“Lucky charms! Tie milujem, vdaka Dean!” Sam si zacal sypat cerealie do misky a zarazil sa.
“Ty si nedas?”
“Uz som jedol, Sammy.” Odvetil Dean. Bola to posledna skatula cerealii, ktoru mali a Dean si nebol isty, kedy sa otec vrati. Dufal len, ze to bude skor, kym sa mu minu zasoby pre brata. Toho po nasledujuce dva dni krmil len mliekom a cerealiami. On pil len cistu vodu a dovolil si zjest suche krekry, ktore boli uz trocha stare a bal by sa ich dat bratovi. Otec sa vratil domov na 12 den.
“Tak, co chlapci? Chybalo vam nieco, kym som bol prec?”
“Neboj sa, Sammy mal dostatok jedla.” Odvetil Dean vyhadzujuc prazdnu skatulu od Lucky Charms do kosa. “Vdaka Bohu, ze sa stihol vratil.”myslel si Dean.
V ten vecer si lahal do postele s pocitom, ze uz zajtra sa konecne naje. Poslednych par dni bolo pre nho velmi tazkych. Zaspavat s prazdnym zaludkom nie je nikdy lahke…..

1992; South Carolina
Dean cakal na Sama pred skolou a prestupoval z nohy na nohu. Sam opat meskal. Dean si na to uz vsak zvykol. Sam sa totiz casto zarozpraval s ucitelmi alebo sa snazil este rychlo zbehnut do kniznice. Ked sa vsak pred nim objavil jeho mladsi brat s modrym okom a krvacajucim nosom Dean bol okamzite pri nom v ociach ciry strach.
“Hej, si v poriadku? Co sa stalo?”
“Nic Dean, nic to nie je. Len som sa potkol a spadol. Mozme prosim ist domov?”Dean bratovej prosbe vyhovel, ale akonahle vosli do motelovej izby a on skoncil s osetrenim bratovych ran, sadol si oproti nemu s prisnym pohladom v ociach.
“Sam…Chcem, aby si mi povedal pravdu a to hned teraz. Kto ti to urobil?” Sam chvilu vahal, akoby si nebol isty, ci sa ma bratovi zdoverit, ale nakoniec sa rozhodol neklamat.
“Chuck a jeho banda. Na skole terorizuju vacsinu mladsich studentov, ale nikto s tym nic nespravi a dnes si vybrali mna.” Dean uz o Chuckovi pocul. Chuck bol o rok mladsi nez Dean a spolu s jeho kamaratmi mal rad, ked mohol inym dokazovat aky je silny. Doteraz ho tento fakt, nejako neznepokojoval. Nepacilo sa mu, co Chuck robil, ale nechcel sa dostat do problemov a preto sa drzal v ustrani. Avsak teraz si Chuck vybral zlu obet. Dean Winchester nedovoli nikomu, aby ublizoval jeho bratovi. Na druhy den si preto po skole pockal na Chucka aj jeho kumpanov a hoci boli v presile piati na jedneho, proti Deanovi nemali sancu. Nanestastie ich pocas bitky prichytil riaditel a okamzite si nechal predvolat rodicov na povohor. Povedat, ze John zuril by ani zdaleka nevystihlo ako John vyvadzal. Ked sa s Deanom vratili do motela okamzite nanho zacal kricat.
“Skolska bitka?! Co ti uz uplne preskocilo postavit sa piatim chalanom a navyse, ked su povazovany sa tych najvacsich machrov na skole a kazdy sa ich boji! Co si tym sledoval?! Nevravel som ti, ze nesmieme putat pozornost, dufal som, ze tomu rozmies!” John bol cely bez seba. Dean vedel, ze by stacilo, aby otcovi povedal, preco sa rozhodol pobit s tou bandou, ale nechcel Samovi sposobovat problemy a tak len ostal ticho. Nechal otca nech sa vykrici, hrdo zniesol aj facku, ktoru mu otec ustedril a az ked si v ten vecer lahol do postele, dovolil si vyronit par slz. Potichu, aby nezobudil brata, ponoril hlavu do vankusa a modlil sa, aby na nom nebolo zajtra nic vidiet.

1993, Delaware
Dean uz par rokov zvykol varit, ale nikdy predtym nestal pred tak tazkou ulohou ako dnes. Bolo Vdakyzdanie a otec domov priniesol pomerne dost vela jedla, z coho Sam usudil, ze by mohli mat slavnostnu veceru. John vsak nieco take odmietol so slovami, ze ani jeden z nich by nedokazal tu veceru pripravit. Dean vsak nechcel svojho brata sklamat a preto poprosil svoju ucitelku matematiky o pomoc. Bolo to netypicke, ze sa prave Dean zblizil s ucitelom, ale matematiku mal rad, bol v nej dobry a jeho tohtorocna ucitelka bola velmi mila sympaticka zena v strednych rokoch, ktora zatial nemal stastie na muzov. Deana si oblubila uz od prveho dna, ked dokozal vypocitat ako jediny z triedy logicky priklad, ktory im zadala. Suhlasila preto, ze Deanovi pomoze a doniesla mu nejake kucharske knihy. Moriaka, ktory bol najdolezitejsim jedlom na stole im pripravila ona a upiekla aj tekvicovy kolac so slovami, ze muzi tajomstvo pecenia aj tak nikdy neodhalia. Dean jej bol za to velmi vdacny. Citil sa trochu trapne, takto od nej prijat tieto dary, ale pre brata by urobil cokolvek. Ked sa vratil domov, moriaka aj kolac odlozil do chladnicky a sam sa pustil do pripravy ostatnych jedal typickych pre tento sviatok. Trvalo mu to niekolko hodin a ozaj sa velmi snazil, aby bolo vsetko perfektne. Jedlo naserviroval slavnostne na stol a pockal kym sa otec so Samom nevratia z navstevy kostola, do ktoreho chcel Sam velmi ist. Ked sa otvorili dvere na izbe a oni vosli dnu, ostali zarazene stat.
“Co… co to je?” spytal sa Sam, ktoreho oci boli odrazu akosi privelke.
“Co myslis?” Usmial sa Dean.
“Povedal si, ze chces mat slavnostnu veceru ako sa v tento den patri, tak som ti ju prichystal.”
“Ty si vsetko toto uvaril sam?” spytal sa neveriacky Sam.
“Nie, nie vsetko. Moriaka a kolac mame od jednej z mojich uciteliek.”
“Nemal si ju obtazovat, Dean.”ozval sa otec.
“Ja viem, ale ona nema deti, ani blizku rodinu a sama sa ponukla, ze mi pomoze, lebo aj tak nema nic ine na praci.” Odvetil Dean.
“Tak podte jest, na co cakate?” Vyzval ich.
John aj Sam pomaly presli k stolu a vsetci si zan zasadli. Sam predniesol modlitbu napriek namietkam ostatnych clenov rodiny a potom kazdy z nich povedal, za co, je vdacny. John povedal, ze za svatenu vodu a sol; Sam povedal, ze je vdacny, za toto jedlo a strechu nad hlavou; no a Dean, ze za svoju rodinu. Potom sa vsetci pustili do jedla. Nebolo to pripravene uplne dokonale, ale vzhladom na deanov vek to bolo uzasne. Sam mal pocit, ze nikdy nejedol nic lepsie.
“Dean, to je skvele! Musis nieco take uvarit castejsie.”Deana samove slova zahriali u srdca. Nesmierne ho tesilo, ze jeho bratovi to chuti. Robil to predsa prenho, no potom sa ozval John.
“Musim pripustit, ze je to celkom dobre, ale nabuduce by som si dal pozor na mnozstvo cukru v tom sladkom salate a zemiaky su trocha rozvarene.” Dean si nemyslel, ze by ho otcove slova dokazali tak ranit. Naozaj sa velmi snazil, aby nieco nepokazil a fakt, ze jeho otec prenho aj tak nemal ziadne mile slova ho hlboko zasiahol. Po veceri, ked si John aj Sam sli uz lahnut, odpratal vsetko zo stola a umyl riady. Potom sa vycerpany pobral spat. Avsak napriek unave, ktoru pocitoval nedokazal zaspat. Stale pocul otcove kriticke slova a zacal ticho plakat. Preco ho otec nema rad? vyrylo mu neustale hlavou.

1995, Connecticut
John, Dean a Sam sa potichu zakradali nocou. Dnes mali pred sebou nelahku ulohu. Boli na love vlkodlacieho paru. Vtom za sebou zaculi sramot a vsetko sa odrazu odohralo prilis rychlo. Muz-vlkodlak odhotil Deana a vrhol sa na Sama zatial, co jeho druzka zautocila na Johna. Ten ju vsak okamzite zasiahol striebornou gulkou a hned na to aj druheho vlkodlaka. Sam bol vsak tazko raneny a musel byt hospitalizovany v nemocnici na niekolko dni. John z toho samozrejme zacal vinit Deana, ktory nebol schopny sa poriadne pripravit na tento lov a neurobil potrebny vyskum.Dean si aj bez otcovych krutych slov zranenie brata vycital dostatocne, ale potom, co mu otec povedal, nebol schopny dlhsie udrzat svoju masku drsnaka a usiel do kupelne, kde dovolil, nech nanho strach o brata a sebaobvinovanie dolahne. Otocil klucikom a sklonil sa nad zachodovu misu. Ked skoncil rozochvene si oplachol tvar a klesol spat k stene, ktorej chlad posobil tisivo na jeho horuckou zasiahnute telo. Dean bol totiz zraneny tiez, ibaze on nebol dolezity…. On nikdy nebol….

1997, New Hampshire
Dean nikdy neuvazoval o tom, ze by siel na vysoku skolu, ale rovnako ako vsetci jeho spoluziaci aj on odoslal prihlasku. Na jeho prekvapenie ho prijali. John vsak nasiel list oznamajuci jeho prijatie a ani trochu ho to nepotesilo.
“Co to ma znamenat? Chces nas opustit a ist niekam cumiet do kniziek?” podrazdene sa Deana spytal.
“Nie, ja len, myslel som, ze to aspon skusim… otec ja…” Dean bol natolko prekvapeny otcovou reakciou, ze ani nevedel, co povedat. Samozrejme, ze ozaj neuvazoval o tom, ze by odisiel studovat, ciastocne aj preto, ze neveril, ze by ho niekam prijali, ale teraz…. Nechcel opustit svoju rodinu, no cast z neho tuzila odist a mat vlastny zivot. Avsak pohlad na otca ho utvrdil v tom, ze on nikam nepojde. Taky zivot mu proste nebol sudeny. Otec nanho tu noc opat riadne nakrical, a az ked ho Dean ubezpecil, ze nikam nejde trochu sa upokojil a siel sa von prejst, aby vychladol. Dean pokorne sklopil hlavu a smutne si zapol televiziu. S tymto zivotom sa vyrovnal uz velmi davno, avsak az dnes stratil nadej, ze by to mohlo byt vsetko inak….

Bože ...dion co to děláš já tady u téhle části brečím od začátku až do konce a hlavně teda u těch flashbacků ....Dean chudáček ...to je strašný ...a Sammy to ted všechno vidí vyčítá si,že je špatnej bratr když ví,co všechno Dean pro něj udělal ....holka ty mě dáváš zabrat ... musím se vzpamatovat
Prostě opět úžasná část tuhle povídku miluju strašně moc
Já tě na kolenách prosím aby pokráčko bylo co nejdřív ....já se nemůžu dočkat
Děkuju fakt moc za nádherné počteníčko

To je krása!! To je tak úžasně napsaný!! Tahle povídka je bezpochyby jedna z těch nej nej nej co jsem kdy četla!! Máš moji velkou poklonu a obdiv!! Každá část je naprosto neuvěřitelná!! Ty flashbacky Mě je jich tak moc líto, chudáčci moji.
No už se nemůžu dočkat pokračování! Doufám, že bude co nejdřív!!

jeee dakujem :shame: ozaj sa vam nezda, ze to prehnam s tym johnom a rozsahom poviedky? ja mam totiz pocit, ze tie moje casti su akosi pridlhe.... ale tak este raz kujeeeeeeeeeeeeeeeeeeeem

no a pokracko klasa o tyzden-pravdepodobne

No tak jako já osobně bych ty části brala klidně ještě delší když to čtu a vidím,že se blížím ke konci,tak jsem z toho hooodně špatná ...tak u mě teda rozhodně nehrozí,že by mě vadilo že je to dlouhé...právě naopak
No a jinak s tím Johnem....nemyslím si,že to je přehnané...já četla už i jiné povídky kde to tak bylo a vždycky to byl protective Dean a to mě dostalo
Tvojí povídka je vážně úžasná

dion- příliž dlouhé části?? Já bych je brala klidně ještě jedno tak delší! A s Johnem se mi to nezdá moc přehnaný. Když si vzpomenu na to, co říkál Max v Nightmare Samovi, jak jeho otec bil za to, že si myslel, že může za smrt jeho matky...

okey, tak ja budem teda pokracovat v tejto ceste a este mozno dlhsej heh ozaj ma velmi tesi, ze sa vam ta poviedka tak paci, lebo toto je ozaj dost narocna tema v mnohom so mnou nemusite suhlasit a pod, takze je to dost tazke a hlavne teraz mam zase nervy, lebo idem na jednotlive epky a tam ste si to mohlo predstavit uplne inak ako ja a pod. a to este ked sa prepracujem k tomu koncu no omg snad dovtedy prezijem

inak ja sa k johnovi este urcite vratim, ale nie tak skoro a vykreslim ho aj trocha v pozitivnom svetle aj ked minimalne raz, tam bude este ukazane, ked zranil deana a teraz naraz na epizodu z prvej serie a suvislost s impalou, mozno zaplo, mozno nie ale inak ozaj ho nechcem mat len takto nepekneho v mojej poviedke, takze este sa s jeho postavou trochu pohram

na lestata mi dnes nevydal cas ani miesto, ale nebojte sa aj on sa vrati

citácia :

John povedal, ze za svatenu vodu a sol; Sam povedal, ze je vdacny, za toto jedlo a strechu nad hlavou; no a Dean, ze za svoju rodinu.

kraaaaaasne poviedka

No že to bude až také dobré som ozaj nečakala bolo to perfektné ja vážne nemám ani slov fúha chudáčik Dean a Samy ja to nevydržím do dalšej časti nieeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee pomocccccccc Ja sa ti klaniam dalšia totálne skvelofantastickoužasnoprekrásna čast jaj a kedy bude dalšia

thank you, thank you thank you dalsia cast opakujem o tyzden ako vzdy myslim, ze si na to mozete zvyknut, pretoze nove casti budu obycajne pribudat kazdy viken, vacsinou v piatok

este raz velmi pekne dakujem za podporu sa rozplyvam nad tymi vasimi prispevkami

tak... krásné... popisuješ tam přesně ty zákoutí, v kterých se já úplně vyžívám a nemůžu jinak než těšit se na pokračování
ty Deanovy pocity-no, však ty víš, jaký mám k tomu postoj
a Sammy jak to musí všechno sledovat
ale na další část se těším šíleně moc
a podle náznaků, co tam zhruba bude, to vypadá opět dobře
a délka...ta je na tobě, já si vůůůbec nestěžuju

Tie flashbacky sú jednoducho nádherné, ako Dean nejedol, aby zostalo pre Sammyho a to je ochraňovanie... A z Johna si urobila pekného sviniara.. Naozaj krásne poviedka, ľúbim flashbacky...

samabel, sarinka: velmi pekne dakujem

aj ja milujem flashbacky a preto som sa na ne zamerala som rada, ze sa vam to zatial paci a ze to vobec citate, lebo ako povedal sisel, mnohych od toho odstrcuje akasi neznama sila no a johnny je ozaj zatial pekny badass ale tak co uz sa da robit, i am a bad bad bad girl

Naozaj perfektné pokračko..Také smutné ..Som zvedavá čo pre nás prichystáš dalej naozaj klobúk dolu je to úžasné

krasna poviedka dion

bohuzial, cas som si na nu nasla az teraz
chudacik dean tak velmi ho lutujem, aj sammyho

len sa mi nepaci, ze pomaly si zacinam menit nazor na johna proste nechcem verit tomu, ze deana tyral....nie nie nie

keksiiq, bookika: diki

ehm, no co prichystam dalej, no tak nic extra to tentokrat nebude, ved posudte samy:

Spoiler:

velmi velmi chcem tuto cast dopisat uz dnes, ale ozaj netusim ci sa mi to podari, lebo este par hodin prace mam pred sebou, takze.... no ak by nahodou ano a ste tu nocne vtacata, tak okolo polnoci by to snad mohlo byt dokoncene, ak ma to v polke neprestane bavit a ja sa na to ne....

tak to sa uz tesim co sa zas dozvieme noce o deanovi

Já se taky moc těším. A předávkování flashbackami, já bych to brala No nevím, počkala bych si do půlnoci, ale mamina chce aby byla počítač do jedenácti vyplý, tak budu si muset počkat na zítřejší večer.

jéé, já se taky těším...strááášně moc

hmm, taky jsme chtěla psát povídku...včera...ale holky...takovou tvůrčí krizi jsem teda dlouho neměla...to byla hrůza, vzteky jsem s tím sekla

tak se prosím dion snaž i za mě...ať si to můžu užít a .....třeba mi pomůžeš nakopnout múzu....jinak teda nevím