Dream or Reality

Sammy žije, ty jsi nezabila mého Sammyho Nádherné pokračování Janni, super. Píšeš tak úžasně,že jsem z toho úplně mimo To bylo zase něco, to byla nádhera. Já se tak těším na další část. Jsem moc zvědavá s čím naše potrápíš dál. A kdo je ten parchant co chce zabít Sammyho

pokracko a taketo skvele boze ja som tak stastna, ze sammy zije janni ja uplne suhlasim s SNlois toto je uplne uzasna poviedka a ja ani nemam slov, pretoze take, aby opisali moje pocity pri citani ani neexistuju. toto je proste majstrovske dielo a kripke by ta mal zamestnat ako dalsiu scenaristku tato poviedka je proste super

aaach to je genialne a strasne napinave, len mi to prosimta uz nerob, skoro ma porazilo ked zase zomrel Sammy este ze tam je Dean a dava nanho bacha

fíííha, no to je fakt super ......... inspirace Mystery Spotem......ano, správný fanda.......to vážně skvělý, jn tak dál

Já vás taky holky!
Fakt strašně moc děkuju za krásný slova a doufám, že i v budoucnu vám připravím nějaký ten zajímavější dílek.
Ovšem musím říct, že kluci si "se mnou" ještě užijí... No, čekají je hold těžké časy a já jim to rozhodně usnadňovat nehodlám, však mě znáte.
Samabel, nebudeš věřit, ale Mystery spotem jsem se opravdu neinspirovala. Tenhle příběh se mi rýsoval v hlavě hned pár týdnů po odvysílání 2x22 a hned jsem taky měla jasno v tom, jak to skončí. Aktuální díly už mě neovlivňují, jen spíš žasnu, jak mi Kripke občas "bere" moje nápady. No já tomu fakt nemůžu pořád uvěřit, ale Janka je mi svědkem, kolikrát už Kripke natočil epizodu přesně podle mých nebo jejích představ. Někdy jsme si až říkaly, že nám musí číst myšlenky. Jak spoilery nečtu, tak u Mystery spotu jsem se neubránila, protože na mě všude civěly fotky a když jsem to četla, trochu se mi ten můj příběh v hlavě vybavil. Ale moc velkou spojitost s ním nemá. Vlastně vůbec žádnou. Mně se odjakživa víc líbilo, když Dean musí zachraňovat Sama ...no ale však uvidíte, co bude hlavní dějovou linií, mé povídky. Já jsem se k ní totiž ještě nedopracovala. Ale už jsem skoro tam.

no však já se blbě vyjádřila, já to právě myslela spíš právě jako že jsme s Kripkem na jedný notě a tak. .......my mistake

ou janni ty si se tam ještě ani nedopracovala??? no tak toto je už dámy..já padám..to jako co nás tepve čeká.když já už řádím radostí nad tímto..tak to je teda jako... už se moc těším na pokráčko

SNlois, myslíš, že bych kluky odflákla pár kapitolkama? Ne, vážně, nějak se mi pořád nedaří se k tomu hlavnímu dopracovat. No jo, ono by se to ve filmu hezky odsýpalo, ale takhle když člověk vypisuje ty jejich pocity, tak se to hrozně natahuje (což mě samozřejmě nevadí , jen vy se asi budete chvílemi nudit ). Ale nechci vynechat nic z toho, co se mi honí v hlavě, protože bez toho by to nebylo ono. Né, vážně, ono na té zápletce opravdu není nic světoborného, však ve finále uvidíte, ale já si prostě spíš užívám to, co se děje v době, než se do toho finále dopracuju. Tak snad si to chvílemi budete trochu užívat se mnou.
Tady je další kousek pokračování, tentokrát vyloženě jen nezbytné popostrčení děje dopředu.


6. část

Když naházeli všechny věci do auta, Dean automaticky sednul za volant a čekal na Sama. Ten za chvilku zaklepal na okénko řidiče a Dean otevřel dveře.
„Co je?“
„Můžeš mi říct, jak chceš jako řídit?“ zeptal se ho Sam a významně se podíval na jeho ruce. Dean mrknul na obvazy, které si ledabyle omotal kolem rukou, aby za sebou všude nenechával krev. Ta už prosakovala, takže bylo jasné, že ruce budou za chvíli potřebovat lépe ošetřit.
„No asi tak jak vždycky, ne?“ odpověděl důležitě a vzápětí dodal „No ale je fakt, že volant si špinit nemíním,“ a se širokým úsměvem vystoupil, aby Samovi přenechal místo řidiče.
Ten jen zakroutil hlavou. „No jasně,“ pomyslel si a neubránil se úsměvu. Když usedli vedle sebe, Dean se na něj podíval.
„Seš si jistej, že to zvládneš? Ty taky nejsi zrovna ve špičkové formě,“ a teď se pro změnu on významně podíval na Samovu ruku, aby mu to oplatil.
„Na rozdíl od tebe mám aspoň jednu ruku schopnou udržet volant.“
„No tak to jsi mě fakt uklidnil. I se dvěma je to s tebou o strach a teď…..ach Bože, určitě toho budu litovat…“ rýpal Dean do bratra a ten se musel zase smát.
„Jasně, zato ty bys to uřídil na jedničku, s rukama bez citu.“
„No jo, tak startuj, pane Dokonalej,“ uzavřel Dean jejich pošťuchování a vyjeli.

„Kam pojedeme?“ zeptal se po pár minutách Sam.
„Nemám tucha. Hlavně co nejdál od týhle díry,“ otřásl se při vzpomínce na osudné místo před bistrem. Vytáhnul z tašky věci, které vzal z lékárničky v motelu a začal si ošetřovat ruce.
„Zvládneš to?“ zeptal se ho Sam, když viděl jak si Dean nemotorně sundává obvazy.
„Jo. Budu muset. Teď si nemůžeme dovolit zastavit.“
Rány naštěstí nebyly moc hluboké a když se mu je podařilo trochu vyčistit, znovu si je obvázal a modlil se, aby do nich nedostal infekci. Potom si vyhrnul zakrvavěné tričko a podíval se na dlouhý šrám na svém boku.
„Ty máš ještě další zranění?“ okamžitě se dožadoval odpovědi Sam. „Proč jsi nic neřekl?“
„O nic nejde, jenom škrábnutí,“ skočil mu do řeči Dean a se zatnutými zuby si čistil ránu.
„O nic nejde? Postřelí tě a o nic nejde?“
„Vážně to nic není. Zapomeň na to a věnuj se řízení, ať nás oba nezabiješ,“ odpověděl Dean a zápasil s náplastmi.
Sam spolknul další odpovědi a přidal plyn.

„Deane?“ ozval se Sam po několika kilometrech.
„Hm?“ zamručel Dean, který se zrovna svezl hlouběji do sedačky a opřel si se zavřenýma očima hlavu dozadu, aby si odpočinul.
„Kdy mi konečně řekneš, co se stalo? Jak jsi věděl o tom střelci a kde ses tam najednou vzal?“ kladl mu Sam jednu otázku za druhou.
Dean otevřel oči a napřímil se. Věděl, že nadešel čas, aby bratrovi všechno řekl.
„Věděl jsem o všem, protože jsem to viděl dřív, než se to doopravdy stalo.“
„Viděl?“ překvapeně se zeptal Sam. „Jak viděl? Co…“ najednou mu to došlo. „Měl jsi vizi! Ty jsi měl vizi, že ano?“ zvolal vzrušeně Sam a nemohl tomu uvěřit. Jeho bratr má vize, stejně jako on. Tak teď už měl v hlavě úplný zmatek.
„Ne! Teda ano…já nevím. Nejsem si jistý, co to bylo,“ koktal Dean. „Prostě se mi o tom zdálo a když jsem se probudil…pak se to prostě stalo… no asi jo, nejspíš to fakt byla vize. Ach Bože, já fakt nevím…“ zničeně složil hlavu do bolavých dlaní a na chvíli se odmlčel.
„Ale kdy… kdy se ti to zdálo?“ ptal se zvědavě Sam. „Bylo to v tom autě? To byl ten sen, co tě trápil?“
„Ne, tohle se mi zdálo až pak.“
„Až pak? Jak to myslíš až pak?!“ šokovaně se na něj podíval Sam. „Celou noc jsem u tebe seděl, nevšimnul jsem si, že bys měl další noční můru. A když jsem odcházel, spal jsi. Pokud se ti to zdálo dnes ráno, tak jak jsi to mohl stihnout? Vždyť to bylo sotva pár minut, co jsem byl z pokoje pryč. Jak sis mohl být tak jistý, že se to opravdu stane? Celou tu dobu máš vize a nic jsi mi neřekl?! Lhal jsi mi? Neřekl jsi mi něco tak důležitého?!“ Sam už křičel a jeho otázky nebraly konce.
Deana to ubíjelo, protože měl tušení, že má Sam asi pravdu. Možná měl opravdu celou tu dobu vize a on si to jen nechtěl připustit. Možná všichni ti lidé co viděl ve snu umírat, umřeli doopravdy a on se ani nesnažil tomu zabránit…
„Nevěděl jsem, že jsou to vize!“ začal se bránit. „Myslel jsem, že jsou to jenom obyčejný zlý sny…“
„Takže připouštíš, že jsi měl celou tu dobu noční můry a lhal jsi mi do očí, že žádné nemáš?“ vyjel na něj okamžitě Sam.
Dean se začervenal, cítil se mizerně. Když to Sam takhle podal, připadal si opravdu jako sketa.
„Nevěděl jsem, co to znamená, tak jsem tě s tím nechtěl zbytečně otravovat…“
„Dík za starost,“ odseknul naštvaně Sam. Celou dobu tušil, že to takhle nějak bude, ale teď když mu to bratr potvrdil, ranilo ho, že mu opravdu celou dobu tak lhal a navíc o něčem tak důležitém. Pamatoval si, jak mu bylo, když měl svoji první vizi, jak tomu nechtěl věřit a že se nikomu nechtěl svěřit. Ale že teď něco takového Dean přehlížel tolik týdnů, to prostě nedokázal pochopit.
„Hele, omlouvám se, udělal jsem chybu, že jsem ti o tom neřekl, teď už to vím,“ řekl mu Dean a přál si, aby mohl vrátit čas. „Dnes jsem ti chtěl všechno říct, věř mi…“
„To brzo,“ skočil mu do řeči Sam. Ale v duchu se mu přece jen trochu ulevilo. Vzpomněl si na jeho slova po probuzení v autě. Tentokrát mluvil pravdu a Sam mu věřil. „O čem byly ty vize?“
Dean mu ve stručnosti popsal několik svých snů.
„Nechtělo se mi věřit, že by se to mohlo skutečně stát. Vždyť ty lidi vůbec neznám, jakou bych s nimi mohl mít spojitost? Co si pamatuju, byli ze všech koutů Ameriky. Prostě to nechápu.“
„Už jen proto jsi mi to měl říct,“ řekl mu na to Sam. „Společně bysme na to určitě přišli.“
Oba se odmlčeli, každý ponořený do svých myšlenek.
„Co tě přinutilo těm snům najednou uvěřit?“ zeptal se po chvíli Sam. „Musel sis být naprosto jistý, že se to stane, jinak by ses u toho bistra tak najednou neobjevil. Co se stalo v tom snu?“ podíval se na Deana a všiml si, že zblednul. Samovi pomalu všechno docházelo a na sucho polknul. „Umřel jsem, že jo? Měl jsem tam umřít. O tom se ti přece zdávalo, ne? Jak lidé umírají,“ ptal se ho opatrně a napjatě čekal na odpověď. Dean se beze slova díval před sebe a Sam už odpověď slyšet nepotřeboval. Teď už chápal to Deanovo nečekané objetí a změnu chování.
„Takže…ty jsi mi tam zachránil život,“ ozval se po chvíli dojatě a podíval se na svého staršího bratra. „Díky.“
„Za tohle mi neděkuj,“ řekl mu Dean a Sam jen mlčky přikývnul. Dean se na něj díval a v očích se mu zračila pýcha. Sam netušil, jak moc je na něj bratr pyšný, co všechno pro něj znamená a že by pro něj udělal cokoliv. Za svého mladšího bratra by bez váhání položil vlastní život...


TBC...

paaaaani janni,toto je skveleee .. naozaj krasne pokracko.. o boze a ten ich posledny rozhovor.. ... ..

Jooooo další část, no super Hele Janni ty jsi si nás teď naučila tak,že pokud tu každej den nebude minimálně jedna část,tak s náma pak nevydržíš
Jinak musím říct,že se mě to opět strašně líbilo - jak překvapující u mě,že? Moc se mě líbí to jak se dobírají v autě- úplně oba vidím před sebou A co mě zase dostalo, tak je tahle část Dean se na něj díval a v očích se mu zračila pýcha. Sam netušil, jak moc je na něj bratr pyšný, co všechno pro něj znamená a že by pro něj udělal cokoliv. Za svého mladšího bratra by bez váhání položil vlastní život...
Tak já zase budu škemrat o další část co nejdřív, prosííííím Znáš mě, víš že to jinak bude se mnou k nevydržení

já se připojuji k jance ....prosila bych pokráčko ........protože vážně pšeš moc hezky......ty rozhovory jsou krásný a vůbec celá myšlenka příběhu je dobrá


(jak jsi psala o tom, že se nemůžeš dobrat k tomu hlavnímu....absolutně vím, o čem mluvíš.......vždyť já měla původně v plánu napsat jen 4 části MT....když, ale to ono opravdu nejde pak najednou nahustit do jedný kapitoly a udělat závěr.........kdybych příběh našich brášků tak odflákla, tak to bych se musela normálně skoro stydět )

pekne,pekne...som si to konecne docitala cele

OHHHHHHHHHHHH JANNI to je nádhera bože mě už se zase do očí hnali slzy..to bylo tak krásné.to bylo prostě krásnééééééééé to poštuchování a autě a pak hnedd změna na takovou nádhernou část a ten rozhovor..no bože ty ses teda už vycvičila až až v tom psaní hele..
a teda přídávám se nečekaně k prosbám o co nejrychlejší pokráčko...já vím nejme vůbec náročný

ja ti normalne napisem odu janni, toto je tak nadherna poviedka, vsetky tie ich rozhovory a sposob akym nam to poddavas, to je proste nieco uzasne. kazde pokracovanie je skvelo napisane a je to stale lepsie a lepsie. co sa dlzky tyka, tak com dlhsie tym lepsie ak budes takto nadherne pokracovat aj nadalej, tak kludne moze mat tvoja poviedka aj nekonecne vela casti ja proste milujem ako dokazes opisat to co bratia citia a myslia si, je to nadhera janni, takze nas nenapinaj pridlho a co najskor nam sem hod pokracko

Úžásnýýýýýý Umíš úplně náherně popsat jejich pocit. Nádhera!! Taky se přimlouvám za brzké pokráčko!! Ooooo tato povídka je tak nádherná!!!
Taky vím o čem mluvíš, když píšeš, že se pořád nemůžeš dopsat do hlavní zapletky. To já znám. Ta moje povídka (Druhý dech) měla mít původně 3 části a dnes dokončuju sedmou a stále ne konečnou

Až teraz som sa dostala k prečítaniu posledných dvoch pokračovaní a vážne nemám slov, je to nádherné...niečo ako splnený sen...emócie na každom kroku, bratská láska, Sam v nebezpečí a protective Dean, proste moja smrtiaca kombinácia... Prosím, hoď sem čo najskôr ďalší diel a rozhodne nešetri tými krásnymi momentami, ktoré sa doposiaľ v každom dieli objavovali..

Že já jsem sem vůbec lezla! Já z těch vašich komentářů prostě nemůžu. Zrovna jsem psala další část a tak mi to pěkně šlo a vy jste mi teď úplně přetrhli nit.
Já fakt nemám slov...úplně jste mě dojali, že se vám to tak líbí... Vůbec se mi nechce věřit, že by se vám to tak mohlo líbit, protože jsem měla za to, že tahle část vás unudí k smrti, takže se k další ani nedostanete.
Hrozně moc děkuju, tohle je ten nejlepší motor k psaní pokračování. Tahle část byla dost těžká, protože jsem ji musela co nejvíc zkrátit, aby to nebylo zbytečně zdlouhavé a kýčovité, ale nějak jsem to musela popostrčit a trošičku vysvětlit.....tak jsem ráda, že jste námahu ocenili, i když jsem v to ani nedoufala. Teď nevím, za jak dlouho sem hodím další pokráčko, snad brzy, ale zítra je další epka, takže budeme mít asi všichni myšlenky na brášky "na živo". No, uvidíme, možná přes víkend sesmolím trochu dělší část, protože poslední dobou sleduji, že se mi do jedné nevejde skoro nic. Janka se mě ptala na kolik to tak vidím částí a abych pravdu řekla, při mém tempu tak na 50.

bárajs i sto len chceme aby boli co najskor prosim lebo toto je hrozne takto cakat co sa dalej stane

jen se čin.....když máš takovou tvůrčí slinu, tak jen do toho....my čekáme

Tak jsem to nakonec dopsala ještě včera, abych se dnes už mohla soustředit jen na novou epizodu.


7. část

O dva týdny později…

„Co ruka?“ zavolal Dean směrem k Samovi, který se oblékal v koupelně. „Chceš zase pomoct s převazem?“
„Ne, díky. Už je dobrá. Jenom si to přelepím,“ odpověděl Sam a Dean byl rád, že aspoň zranění se jim v pořádku hojí a mají tak o jednu starost méně. Od té doby, co řekl Samovi o svých snech, se mu už žádný nezdál. Místo toho, aby se mu ulevilo, z toho byl ještě víc nervózní. Sam prověřil několik jeho snů, ze kterých si pamatoval nejvíc podrobností a bohužel mu potvrdil, že ke všem těm úmrtím opravdu došlo. Dean z toho byl zdrcený a Sam nevěděl, jak by mu pomohl.
„Není to tvoje vina, Deane. I kdybys věděl, že se to má skutečně stát, že jsou to opravdu vize, jako mívám já, nepodařilo by se ti žádného z těch lidí zachránit,“ uklidňoval ho tehdy Sam. „Podle toho, co jsi mi řekl, se ty vraždy a sebevraždy staly sotva pár hodin po tom, co se ti to zdálo. A bylo to od nás tisíce kilometrů daleko. Nestihli bysme tam dojet.“
Přestože Dean věděl, že má bratr pravdu, nijak mu to od výčitek nepomohlo.
Sam pořád nechápal, jak mohl Dean tak rychle zareagovat, když těm svým snům nevěřil a stihnul mu tak zachránit život. Podle čeho poznal, že se to skutečně stane? Proto se Dean nakonec přemohl a ještě jednou dovolil bolestným vzpomínkám vyplout na povrch, aby Samovi blíže popsal průběh jeho zvláštního posledního snu. Nemohli pochopit, jak Dean dokázal snít o vlastní vizi. A do teď na to nepřišli.
Několik prvních dní, po tom osudném ránu, se bál Dean usnout, aby nemusel znovu prožít něco podobného. Měl strach, že se probudí a ukáže se, že všechno byl třeba zase jen sen a Sam bude opravdu mrtvý. Ale nakonec ho spánek přemohl a žádná noční můra už ho kupodivu netrápila. Zdálo se, že je nejspíš všemu konec.

„Deane!“ Dean sebou trhnul a uvědomil si, že na něj Sam mluví. „Už zase usínáš za bílého dne? No aspoň že to není za volantem…“ poťouchle se usmál a Dean po něm hodil výmluvný pohled.
„Někomu jde vtipkování a někomu zase klování do klávesnice. Držme se každej toho svýho, jo?“ poučil Sama a ten se dal do smíchu.
„Promiň, ale nemohl jsem odolat, když jsem tě tady viděl ležet jak Šípkovou Růženku,“ řekl s úsměvem od ucha k uchu, ale hned zase zvážněl, protože mu vlastně do smíchu vůbec nebylo. „Třeba už je vážně po všem. Třeba to přestalo tím, že jsi zabránil vyplnění té poslední vize,“ ale samotnému se to zdálo míň pravděpodobné, než představa Deana v klášteře. Dean se zatvářil, jakoby ho napadla ta samá myšlenka a tím byla debata na tohle téma u konce.
„Možná bysme se měli podívat po dalším případu. Přišli bysme na jiné myšlenky...“ pokračoval po chvíli Sam.
„Ani náhodou,“ skočil mu do řeči Dean. „Někde tady pobíhá šílenec, co nás chce zabít a já se nehodlám rozptylovat lovením.“
Sam nevycházel z údivu. Takhle bratra neznal, většinou se do případů vrhal téměř bezhlavě.
„To nemůžeš vědět. Možná to byla jen náhoda nebo to ten chlápek už prostě vzdal,“ řekl Sam, ale vlastně tomu sám nevěřil.
„Jo a v lese rostou trpaslíci,“ vyjádřil Dean jasně, co si o tomhle myslí. „Kdo ví, co to mělo znamenat a já rozhodně nebudu nic riskovat. Teď si musíme krýt záda víc, než dřív, dokud nezjistíme, co za tím vším vězí.“
„Tak fajn, jak myslíš. Dojdu aspoň pro noviny, ať máme trochu přehled, co se děje,“ řekl Sam a oblékal si bundu.
„Jdu s tebou,“ ozval se hned Dean a zvedl se z postele.
„Deane, nepotřebuju doprovod, dám si pozor. Za chvilku jsem zpátky.“
„Sám nikam nejdeš,“ nekompromisně mu řekl Dean a oblékl si bundu.
„Nemůžeme být donekonečna zalezlí jako krysy a bát se vystrčit nos z pokoje…“ protestoval Sam a Dean mu zase skočil do řeči.
„Naposledy, když jsi šel sám ven, tak jsem se musel probudit,“ zarazil se a Sam ani nepotřeboval slyšet víc. Bylo mu jasné, co se bratrovi vybavilo a rozpačitě se podíval stranou. „Takže jestli nechceš být zalezlej jak krysa, tak se budeš muset smířit s mým doprovodem,“ pokračoval Dean s tak vážným výrazem, že se Sam skoro začervenal. Bez dalších protestů slabě přikývnul a Dean šel otevřít dveře.
Nakonec si dali v restauraci i něco k jídlu, ale Dean se pořád nervózně rozhlížel a skoro nevnímal, co vlastně jí.
„Deane, nemyslím, že by nás tady našel,“ nevydržel to už Sam a ozval se. „Měníme místa tak rychle, že to pomalu sám nestíhám sledovat. Takže pochybuji, že by nás ještě někdy našel, ať už to byl kdokoliv.“
Dean ale nevypadal vůbec přesvědčeně.
„Já vím, ale stejně se budu cítit klidněji, až odsud zase zmizíme,“ odpověděl a jeho příbor zazvonil o talíř. „Mám dost,“ oznámil a odsunul téměř netknutý talíř.
Sam ho sledoval s obavami v očích.
„Ale no tak, chlape. Teprve včera večer jsme sem přijeli, jsme tady sotva pár hodin. Jak dlouho myslíš, že ještě vydržíme hrát tyhle škatule, škatule, hejbejte se?“
„Tak dlouho, jak to bude třeba.“
„A jak dlouho to bude třeba?“ nevzdával to Sam s dotěrnými otázkami.
„Tak dlouho, dokud neřeknu „dost“,“ zvyšoval Dean pomalu hlas.
„A to bude kdy…?“
„Až to bude, dozvíš se to jako první, neboj,“ řekl uštěpačně a Sama už tahle slovní pálkovaná přestala bavit. Hodil ubrousek do talíře, zvednul se a odcházel. U dveří se zarazil s rukou na klice a zhluboka se nadechnul. Otočil se k Deanovi a ten na něj hleděl výhružným pohledem, který mluvil za vše. Sam zůstal stát a čekal, dokud Dean nezaplatí. Nechtěl se hádat, jen měl pocit, že jsou opatrní až dost a Dean si jen zbytečně přidělává starosti. Viděl na něm, jak je vyčerpaný z toho neustálého dohlížení na něj a tak měl teď kvůli tomu výčitky.

Když byli znovu na cestě, přemýšlel Dean nad tím, co mu Sam dopoledne říkal. Možná má pravdu a měli by trochu zvolnit. Ale on se prostě nedokázal uklidnit. Vrtalo mu hlavou, kdo mohl být ten střelec, který navíc nevypadal zrovna na amatéra. Proč po nich šel? Musel k tomu mít nějaký důvod a když mu Dean plán překazil, je víc než jisté, že to bude chtít zkusit znovu. Deanovi se zase udělalo špatně. Doufal, že má jeho bratr pravdu v tom, že je nikdo nemůže vystopovat. Ale jak dlouho tohle ještě zvládnou?
Dojeli do dalšího zapadlého městečka, kde se ubytovali. V noci Deana probudil nějaký podezřelý šramot. Okamžitě byl ve střehu a zajel rukou pod polštář, kde měl schovanou svoji zbraň. Zatajil dech a poslouchal, jestli se mu jen něco nezdálo. Srdce mu tak bušilo, až se mu zdálo, že to musí být slyšet až venku. Ještě pár vteřin nehnutě ležel na břiše s očima dokořán a pak se neslyšně svezl z postele. Neviděl ani na krok, v pokoji byla až neskutečná tma. Poslepu nahmátnul hranu Samovy postele a klekl si k ní, aby vzbudil Sama. Slyšel jeho pravidelný dech, který téměř přehlušilo Deanovo srdce, co měl až v krku. Naklonil se k němu a potichu ale důrazně na něj zavolal.
„Same!“ Ten se začal probírat a Dean mu silně stisknul rameno.
Samovi okamžitě došlo, co se mu Dean snaží naznačit a byl ve vteřině zcela vzhůru. Veškeré jeho smysly se soustředily jen na to, jestli uslyší něco podezřelého. V tom zaslechli šramot, který se ozýval od dveří. Sam se také chopil své zbraně a oba se postavili. Pomalu začali rozeznávat obrysy pokoje ponořeného do tmy. V tichosti obešli postel a Dean strkal Sama co nejdál od dveří, přičemž z nich nespouštěl oči. Když Sam narazil zády na zeď, Dean mu naznačil, aby se skrčili za postel a čekali na příchozího, který se snažil co nejtišeji otevírat zámek. Bratři vzrušením téměř nedýchali a oba pevně svírali ve svých zpocených dlaních zbraně, připraveni kdykoliv vystřelit. Zámek povolil a dveře se pomalu otevíraly. Místo příchozího, kterého očekávali, uslyšeli zvláštní zvuk a vteřinu na to dvě ostrá zasyčení téměř u jejich nohou. Omamný plyn.
Deana zachvátila panika, protože jediné okno v místnosti bylo v blízkosti dveří, takže byli doslova v pasti. Plyn se šířil neuvěřitelně rychle a oni se ani nestačili nadechnout, aby se pokusili doběhnout ke dveřím. Jediný slabý nádech a Dean se začal dusit. Chytil Sama a táhnul ho pryč, ale ten už se taky nadechnul, začal kašlat a tím vdechovat víc a víc plynu. Opřel se o pelest postele, ale za pár vteřin už nezadržitelně padal k zemi a Dean chvíli po něm. V pokoji se rozsvítilo slabé světlo a vešla tmavě oděná postava s plynovou maskou na obličeji. Sam se snažil z posledních sil zvednout zbraň, ale příchozí mu nedal tu možnost a střelil ho přímo doprostřed čela. Třemi dalšími střelami do srdce dokonal svoje dílo a odešel z pokoje.

„Deane!“ křičel Sam na svého bratra a snažil se ho probudit.
Ten konečně otevřel oči a s úlevou si uvědomil, že to byla jen další noční můra. Úlevu ale vzápětí vystřídalo zoufalství, že jsou nejspíš vize zpět. Sam s úzkostí pozoroval zpoceného Deana a byl rád, že se konečně probudil.
„Musíme pryč. Hned!“ vyhrkl zadýchaně Dean, s důrazem na poslední slovo a vyskočil z postele.
„Deane, co se děje? Co jsi viděl? Jsi si jistý, že se to stane teď?“ ptal se ho Sam a rozbušilo se mu srdce.
Dean mu v rychlosti vylíčil jeho sen a nepřestával se balit.
„Šel po tobě, Same. Mě tam nechal v bezvědomí a odešel. Šlo mu jen o to, zabít tebe,“ Dean byl z toho zjištění v naprostém šoku. „Nevím kolik máme času. Možná už žádný. Prostě musíme vypadnout,“ odpověděl mu Dean rozčileně a Sam ho zarazil.
„Deane, opravdu to bylo tuhle noc? Říkal jsi, že přišel v noci, ale teď už bude za chvilku svítat…“ zmateně se ptal Deana a ten se najednou zarazil. Přestal pobíhat po pokoji a rozhlédnul se. Jako první mu padnul pohled na okno za Samovými zády, přesně naproti dveřím. Pak si všimnul, že jeho bratr má na sobě jiné tričko, než viděl ve snu na jeho prostřelené hrudi.
„Jiný pokoj. Byl to jiný pokoj. Stalo se to někdy jindy. Ale kdy? A kde?“ Dean se roztřeseně posadil na postel, neschopný uvěřit, že jsou pro tuhle chvíli nejspíš v bezpečí.
„Jestli se ten tvůj sen zase splní jako všechny před tím, máme minimálně jeden celý den čas,“ řekl Sam s mírným nadšení v hlase.
„Čas na co?“ nechápavě se na něj podíval bratr. „Mně z toho vyplývá jenom jedno. Od teď už nesmíme do žádného motelu a jsme za vodou. Tak mu ten plán zase překazíme.“
„Ne, Deane. My musíme pokračovat dál tak, jakoby jsi tenhle sen vůbec neměl. Musíme najít ten motelový pokoj a ubytovat se tam,“ odpověděl Sam a Dean na něj nevěřícně hleděl.
„Zešílel jsi? Ani náhodou!“ zakřičel na Sama, ale ten si sednul naproti němu a s odhodlaným výrazem se na něj zadíval.
„Už se nebudu schovávat. Musíme ten pokoj najít a počkat tam na toho parchanta, co se mě snaží zabít.“


TBC...

paaani jani,ja si pripadam ako keby som pozerala nejaku epku...to je paraadne pokraacko,skvelo to je napiiiisaneee...waaaaaaaaaaaw... ..boze a ta dalsia vizia,som myslela,ze si nam zasa zabila sama,este ze vysvitlo,ze to bol len zly sen,som si vydychla..parada...sa strasne tesiim na pokraacko

preboha janni, toto su tak uzasne pokracka, ozaj je to len lepsie a lepsie uz sa opat neviem dockat dalsej casti, ja nechapem ako si to mohla takto skvele vymysliet, to je proste nadhera dufam, ze cez vikend opat nieco pribudne ja uz proste nemozem, toto je tak napinave. co znamenaju tie deanove vizie? kto je ten strelec? preco ide iba po samovi? a kopa dalsich otazok mi viria hlave a mam pocit, ze sa asi zbalznim, ozaj nadherna poviedka, proste toto je majstrovske dielo

Lenka, df, díky. Přemýšlím, jestli to nemám urychlit...kdyby vás to začalo nudit a připadalo vám to zdlouhavé, tak dejtě vědět. Ono je toho totiž ještě čeká spousta, než rozlousknout tu záhadu, takže nevím, jestli mám některé momenty přeskočit a přejít jen k tomu hlavnímu. Ale už se pomaličku, pomaličku blížím k jádru věci..... Ovšem zdaleka ne ke konci. Řekla bych, že nejsem ani ve čtvrtině...

Já tě uškrtím, já myslela že je zase Sammy mrtvej Tohle mě nedělej, ne po dnešní epce Já myslela,že se u tvé povídky trochu odreaguju a já se spíš ještě víc rozklepala
Teda Janni, to je super, to je nádhera
Přesně jak píše Lenka, já prostě úplně vidím před sebou další epku Já se už tak moc těším na další část. Jsem strašně zvědavá jestli se jim podaří najít ten pokoj, kdo je vlastně ten střelec nenech nás dlouho čekat,prosíííím

EDIT: Nic neurychluj, je to úplně perfektní tak jak to píšeš

moj nazor je,ze to je velmi dobre a vobec sa mi to nezda,ze by sa to zbytocne natahovalo,ma to grady a to je fajn,takze sa vobec netrab a kludne pis podla tvojho srdiecka