SNlois, to snad ani není potřeba komentovat, že?
Nevím, koho chceš smést z povrchu, asi zapomínáš, s kým máš tu čest, ne?
Jsem tady s další čistě informativní částí.
Já jsem vás hned na začátku varovala, že moje zápletka je opravdu "vynikající"
, takže se teď o tom můžete konečně sami přesvědčit.
Nic jiného se ode mě ani nedalo čekat...
Jen bych na úvod ráda dodala, že jsem sice vycházela z některých skutečností v SN, ale jinak jsem si všechno ostatní upravila čistě pro svoje vlastní potřeby.
Takže v tom nehledejte žádnou spojitost nebo logiku - tu už vůbec ne.
13. částSam zatnul zuby a snažil se uklidnit. Procházel si v hlavě všechny možnosti a ani jedna se mu nezamlouvala.
„Dobrá. Máš pravdu. Tím, že tě zabiju, ničeho nedosáhnu,“ rozhodl se po chvilce. „Když mi nechceš říct, kde najdu Deana, tak se seber a běž,“ otevřel jí dveře a chladně se na ni podíval.
Kate tušila, že už ho zřejmě nic nepřesvědčí, ale přesto to nehodlala vzdát.
„Tak jo, vidím, že je to s tebou těžší, než jsem čekala. Něco ti tedy navrhnu. Pokud mi teď dáš pár minut, abych ti stručně popsala o co jde a i potom budeš trvat na vyhledání tvého bratra, pomůžu ti. Rozhodnutí bude jen na tobě, slibuji. Jen mě musíš napřed vyslechnout.“
Sam se nadechnul k ostré odpovědi, ale vzápětí si to rozmyslel. Nedovedl si představit, kde by měl Deana hledat. A pokud byla šance, že mu Kate bratra dokáže nějakým způsobem najít, musel tuhle šanci využít, ať se mu to líbilo nebo ne.
„Fajn, poslouchám,“ souhlasil neochotně, přestože jí stejně nevěřil, že svůj slib dodrží.
Předtím než stačil zavřít dveře, sebrala Kate tašku, která ležela venku na zemi a podávala ji Samovi.
„Tady je všechno, co budeš potřebovat. Opatruj to jak nejlíp dokážeš a hlavně nedopusť, aby se něco z toho, co je uvnitř, dostalo do nesprávných rukou.“
„Co je to?“ nedůvěřivě se podíval na nabízenou tašku.
„Neboj se a vezmi si to. Není teď čas na to, abych ti řekla všechno, co potřebuješ vědět. Proto jsem ti to přinesla, ať to máš u sebe ty, kdyby se mi něco stalo. Myslím, že si s tím určitě budeš vědět rady, až to bude třeba.“
Sam vzal váhavě tašku do svých rukou.
„Co tím myslíš? Na co bych to mohl potřebovat?“
„Ne na co, ale na koho. Kvůli tomu jsem tady. Abych tě seznámila s tvým nepřítelem.“
„Ty víš, kdo to je? Kdo se mě celou tu dobu snaží zabít? Jak to můžeš vědět?“
„Protože se mě taky pokusil zabít,“ odpověděla a najednou se jí v očích zaleskly slzy. Zamrkla, aby je zahnala a posadila se na židli, která stála kousek od ní.
„Promiň, ale nebude ti vadit, když si sednu? Celou noc jsem nespala a …“ snažila se zamlouvat své rozrušení a měla na sebe vztek, protože se jí chtělo brečet.
„V pořádku. Klidně si sedni,“ odpověděl Sam a napjatě čekal, co dalšího mu řekne.
„Henry Lester. To je jeho jméno,“ pokračovala, když se jí podařilo ovládnout svůj hlas, aby se netřásl. „To je ten člověk, kterého z celé své duše nenávidím a kterého musíš zastavit. Protože jestli to neuděláš ty, pak už nikdo. Jsi moje poslední naděje. Proto jsem se tě snažila zachránit, jak to jen šlo. Proto jsem přijela až sem. Prostě nemůžu dovolit, aby zabil dalšího nevinného. A navíc jediného člověka, který nad ním může mít ještě nějakou moc.“
„Já to vůbec nechápu,“ ozval se zmateně Sam. „Co je to zač ten Lester? A z jakého důvodu jde po mně?“
„Z toho důvodu, který jsem ti teď řekla. Představuješ pro něj tu největší hrozbu. A proto se nezastaví, dokud nebudeš mrtvý.“
„Copak je nesmrtelný nebo co? Proč ho nemůže zabít někdo jiný? Proč zrovna já? Nějak mi pořád uniká pointa toho všeho.“
„Tak mě nechej všechno dopovědět,“ řekla, a když Sam souhlasně přikývnul, pokračovala. „Lester si začal sestavovat takovou svoji soukromou armádu. Nějak přišel na to, že existují lidé, jako třeba my dva, kteří mají zvláštní schopnosti. A rozhodl se využít tyto děti pro svoje vlastní zvrhlé potřeby. Můj otec zjistil, že se Lesterovi podařilo přijít na způsob, kterým dokáže převzít jejich schopnosti. Jeho lidé hledají tyhle mladé lidi po celém světě. Přivedou je Lesterovi, ten jim vezme schopnosti a pak je zabije. Pokud ho včas někdo nezastaví, stane se opravdu takřka nezranitelným. Snažili jsme se s otcem přijít na to, pomocí jakého rituálu se mu tohle podařilo nebo v čem to vlastně všechno vězí, ale nestihli jsme to včas a teď už k tomu nemám příležitost. Vím ale, že nějakým způsobem dokáže tyhle schopnosti předávat i dalším lidem. Svým lidem. A ti pro něj potom můžou zabíjet doslova lusknutím prstů. Jak chceš přemoct někoho, kdo tě dokáže například zcela ovládnout jen pomocí vlastních myšlenek? Nedovedeš si ani představit, Same, kolik takových lidí, jako jsme my dva, chodí po světě a jaké schopnosti mají. Čím víc schopností se Lesterovi podaří přijmout, tím silnější bude a jen Bůh ví, čeho všeho bude jednou díky tomu schopný. Dozvěděl se o tom, že existuje jeden člověk, kterého nedokáže připravit o jeho schopnosti a který je vůči mnoha ostatním schopnostem imunní. A představa, že tady bude někdo, kdo ho dokáže přemoct přes všechny jeho schopnosti, se mu vůbec nezamlouvá. Jsi to ty, Same. Můj otec na to přišel o několik měsíců dřív, než Lester. Trvalo mu dlouho, než zjistil tvoji identitu. Ale ani poté jsme neměli možnost tě zkontaktovat, prostě nebylo v našich silách, abychom tě našli. Bylo zde mnoho překážek a tou největší byl právě Lester. Zahnal nás do úzkých a měli jsme co dělat, abychom nějak přežili. Už jsme nedostali příležitost, abychom tě hledali. Proto jsem musela najít jiný způsob. Naštěstí jsem to dokázala dřív, než se o tobě Lester dozvěděl. Chtěl se tě zbavit, dokud nemáš ponětí o jeho plánech. Myslel si, že bude stačit, když pošle jednoho ze svých dobře vycvičených lidí. Ale kvůli mně mu jeho plán nevyšel. A pak znova a znova. Nakonec se rozhodl nasadit lidi se zvláštními schopnostmi, protože měl pocit, že jinak nemá šanci tě zabít. Tvůj bratr byl to nejlepší vodítko. Tebe samotného by nejspíš nikdy nenašel, pokud by ses mu jednou ztratil z dohledu. Protože na tebe neúčinkuje schopnost, s jejíž pomocí dokáže najít každého, ať je kdekoliv. Ale nebyl pro něj velký problém, aby našel tvého bratra a s ním tedy i tebe. Dokud jste byli na cestě, nedokázal určit vaši polohu, ale když jste se déle zdrželi na jednom místě, už to pro něj byla hračka. Donekonečna jste ale v autě jezdit nemohli a já jsem pořád nemohla najít způsob, jak vás zkontaktovat… dát vám vědět, co se děje. Jediné co jsem mohla, bylo ukazovat Deanovi co se stane a doufat, že se mu to podaří změnit.“
„Jak jsi mu dokázala dostat do hlavy ty vize?“ ptal se Sam a uvědomil si, že celou dobu fascinovaně poslouchá, co mu Kate říká. Nikdy by ho nenapadlo, že se něco podobného může stát.
„To je na dlouhé vyprávění a na to teď nemáme čas. Řeknu ti o tom později, teď bychom se měli co nejrychleji hnout z místa, protože díky mně nás zase brzy najdou. Stejně jako s Deanem i se mnou jsi v nebezpečí. Proto jsem chtěla, abys se mnou co nejrychleji odjel…“
„Kam vlastně chceš abych jel? Ty víš, kde je Lester?“ ptal se netrpělivě.
„Ne, to právě bohužel nevím. Vím jen, že se potřebuješ připravit, než ho najdeš nebo než on najde tebe.“
„Co to znamená? Jak připravit? Vůbec netuším, jak bych ho měl zabít, když do teď pro něj nebyl problém mě dostat.“
„Věřím, že to dokážeš, Same. Stačí, když budeš chtít a dokážeš to,“ pronesla poněkud záhadným hlasem Kate. „Jen potřebuješ čas a ten získáš jedině tak, že odjedeš do Montany.“
„Proč zrovna do Montany?“
„Je tam místo, na kterém tě nikdy nenajdou. V okruhu několika mil neúčinkuje Lesterova vyhledávací schopnost. Proto mě doposud nenašel, byla jsem tam v bezpečí. Jen jsem si musela dávat pozor, aby mě někdo nepoznal a neřekl o mně Lesterovi.“
„Ale jak ses dostala tak rychle až sem? Vždyť je to odtud několik dní cesty…?“ divil se Sam.
„Letadlem jsi tady za pár hodin a dál jsem jela vypůjčeným autem. Nedalo mi moc práce, najít motel, ve kterém jsi, protože tady v okolí jiný není. Dokážu, stejně jako Lester, určit polohu jen přibližně v okruhu pár mil. Dál už je to pak více méně na štěstí. Motel není tak těžké najít. Jinak bych asi měla smůlu a nenašla tě včas.“
„Ty tedy dokážeš stejným způsobem najít i Deana?“
„Pokud se chvíli zdrží na místě, dokážu určit v které oblasti je. Podle mapy se pak dá určit, jaké máme možnosti. Ale kdykoliv může zase změnit polohu, takže proto je tohle hledání občas docela zdlouhavé a i Lesterovi to trvalo déle, než by se mu líbilo.“
„Jo, ale nakonec nás vždycky našel,“ naštvaně utrousil Sam.
„Já vím. A právě proto se musíš rychle dostat do Montany. Tam tě hledat nebude…“
„A co Dean? To ho tady mám nechat napospas tomu parchantovi a sám zalézt jako nějaká krysa?“ tuhle možnost si prostě nedokázal připustit.
„Same, jemu už nejspíš nepomůžeš. Určitě už po něm jdou a každou chvíli ho můžou dostat…“
„Právě proto ho musíme rychle najít!“ zakřičel a rozbušilo se mu srdce z představy, co se může stát. „Ani nevím, jak se dokázal smířit s myšlenkou, že jsem mrtvý. A určitě bude hledat moje tělo…“ zakroutil rozčileně hlavou. „Jen z té myšlenky se mi dělá zle. Nemůžu ho tak prostě nechat!“
„Ale jestli ho půjdeš hledat, zabijí vás oba! Copak to nechápeš? Máme sotva čas na to, abychom se dostali do bezpečí. A ty se chceš vrhnout Lesterovi přímo do rukou.“
„Určitě se nám podaří Deana včas najít. A odjede s námi… pak budeme všichni v bezpečí,“ přesvědčoval Sam spíš sám sebe.
„Ne. Je to příliš velké riziko. Lester měl celý den na to, aby ho našel. Má před námi náskok. Musíš nechat svého bratra… musíš se od něj odpoutat…“ snažila se ho donutit dívat se na všechno reálně, ale on tvrdohlavě trval na svém.
„Jak tohle můžeš říct? Je to můj bratr. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se mu něco stalo a navíc kvůli mně!“
„Vím, že to bude těžké, ale prostě na něj musíš zapomenout. Máš teď před sebou důležitější věci.“
„Ty jsi ale chladná mrcha,“ vybuchnul Sam, protože už se nedokázal udržet. „Takže podle tebe mám prostě hodit za hlavu starosti o bratra a dělat jakoby nikdy neexistoval? Myslíš, že jsem stroj nebo něco? Že stačí zmáčknout nějaký knoflík a vymažu si Deana z hlavy? Je mi líto, ale tak to nefunguje…“
„Netvrdím, že to bude snadné. Věř mi, že já dobře vím jaké to je, ztratit všechny své blízké svou vlastní vinou!“ skočila mu Kate do řeči. „Ale ani tvůj bratr by určitě nechtěl, abys kvůli němu obětoval svůj život. Myslíš, že on by se s tím pak dokázal smířit? Tak dlouho se ti snaží zachraňovat život a nakonec to všechno kvůli němu zahodíš.“
„Zatím mě nikdo nezabil. Pokud budeme opatrní stejně jako do teď, nikdo z nás nezemře. Máš svoje vize, takže nás pořád můžeš předem varovat…“
„Ne, jestli budeš trvat na tom, abychom jeli hledat Deana, Lester mě najde a zabije, věř mi. Pak už nebudou žádné vize, nic. Jen holá skutečnost, které budeš muset čelit, ať chceš nebo ne.“
„Nezabije tě. Ani nikoho jiného, slibuju…“
„Neslibuj nic, co nedokážeš splnit,“ okamžitě na něj Kate vyjela. „Podobných slibů už jsem slyšela dost. Všechny byly k ničemu.“
Na chvíli se oba odmlčeli. Kate opět zaplavovaly vzpomínky na bolestnou minulost.
„Nesejde mi na tom, jestli zemřu. Ale chci, aby Lester dostal, co si zaslouží. Chci aby skončilo to zabíjení nevinných lidí a nechci ani pomyslet na to, co všechno má v plánu… Musíš to zastavit Same. Prosím.“
„Dokážu to jen s Deanem. Bez něj to prostě nezvládnu,“ nevzdával se myšlenky na jeho záchranu. „Společně budeme mít větší šance…“
„To se pleteš. On bude jen Lesterův nástroj, jak s tebou manipulovat,“ oponovala mu. „Řekni mi, co bys dělal, kdyby ho zajal a chtěl vyměnit jeho život za tvůj, hm? Opravdu bys obětoval stovky, možná i tisíce nevinných lidí jen kvůli svému bratrovi? Který by si to pak stejně do konce svého života vyčítal? Že ses Lesterovi vydal jen kvůli němu a tím mu umožnil zbavit se jediného člověka, který měl šanci ho zabít?“
„Není přece jistý, že se mi ho nakonec podaří zabít!“
„Ale máš alespoň šanci, na rozdíl od ostatních!“
Tohle nechtěl poslouchat. Věděl, že má Kate pravdu, ale prostě to nehodlal přijmout. Za žádnou cenu si nechtěl připustit, že by se do podobné situace opravdu mohl dostat a musel ji pak řešit. Všechny tyhle myšlenky ho ubíjely a on už neměl sílu na další. Sklesle se posadil na postel a s nešťastným povzdechem složil tvář do dlaní. Po chvilce zvednul hlavu a zadíval se na obraz na zdi před sebou. Čím víc nad tím vším přemýšlel, tím větší měl v hlavě zmatek. Musí se rozhodnout rychle a dostával pocit, že ať bude jeho rozhodnutí jakékoliv, bude toho nakonec stejně litovat…
TBC...